Pivo za starých časů: od Mezopotámie do středověku Pivo za starých časů: od Mezopotámie do středověku

Pivo za starých časů: od Mezopotámie do středověku

Z historie
6. 11. 2017

Výroba piva je stará jako lidstvo samo. Princip, jakým se pivo připravuje dnes, se od toho původního moc neliší. Pouze se postupně zdokonalovaly jednotlivé technologické postupy a zařízení. Výroba piva se z domácností přesunula do továren, kde už je víceméně automatizovaná. V následujících řádcích se podíváme do historických pivních počátků.

Za kolébku piva je považována Mezopotámie. Úrodné nížinné oblasti mezi řekami Eufrat a Tigris umožnilo prvním národům, jako byli Sumerové, Babyloňané nebo Asyřané, pěstovat už v 7. tisíciletí př. n. l. obilí, ze kterého pak připravovali kvašený nápoj, který můžeme považovat za druh piva. Sumerové jej nazývali kaš, Babyloňané šikarum. Vzhledem k tomu, že pivo při výrobě neprocházelo filtrací, používalo se obilné stéblo, které sloužilo jako brčko. Dnes, pět tisíc let poté, je pití piva brčkem barbarství. Ve známém Chamurappiho zákoníku najdeme pravidla pro veřejné provozovny, kde bylo možné pivo zakoupit. Šenkýřkám, které nebyly při své práci poctivé, hrozil trest vhození do vody nebo dokonce smrt utopením. Platit toto pravidlo dnes, tak už se nemálo hospodských, kteří své zákazníky odbývali „podmíráky“, koupe. Chmel začali do piva přidávat až Keltové a Germáni

Díky archeologickým nálezům na našem území máme k dispozici důkazy, že také naši prapředci připravovali kvašené obilné nápoje. Ještě aby ne, když to náš malý národ dopracoval až na úplnou světovou špičku, co se konzumace piva týče. Už pár set let před počátkem letopočtu údajně připravovali pivo keltští Bójové, následování germánskými kmeny a Slovany bájného praotce Čecha. Velkou zásluhu má v této oblasti František Palacký, který ve svém známém díle „Dějiny národu českého“ popisuje přípravu piva příslušníky nejstarších kmenů na našem území. První oficiální zpráva o přípravě piva u nás je spojena s Břevnovským klášterem, kdy při jeho vysvěcení v roce 993 biskup Vojtěch zakázal mnichům pivo vařit, protože se jeho přípravě, a především pití, věnovali více než svým duchovním povinnostem. Břevnovský klášterní pivovar je nejstarším doloženým pivovarem u nás. Kníže Břetislav I. pak zavedl vybírání desátek z pěstování chmele, následovaný prvním českým králem Vratislavem I., který v roce 1088 přidělil povinnost platit desátky z chmele pěstovaného za účelem vaření piva.

Ve středověku bylo vaření piva doménou především žen v domácnosti. Nejen, že sloužilo jako nápoj, ale připravovaly se z něj i různé pokrmy. Ve 12. století výroba piva u nás jen vzkvétala, protože na území státu měl právo vařit pivo kdokoli. Od 13. století se se zakládáním nových měst začala rozvíjet řemeslná výroba piva. Pro rozvoj pivovarství bylo také třeba některých právních úprav, a to právo váreční (právo vařit pivo) a právo mílové, které zajišťovalo monopol a prodej v jednotlivých městech, protože zakazovalo prodávat pivo z jiných měst a statků do vzdálenosti jedné míle. Velký význam měly pivovarnické cechy, které určovaly kolik piva se smí v každém domě vyrábět, kontrolovaly jeho kvalitu a dbaly na to, aby pivo vařil jen ten, kdo se vyučil v oboru. Také proto byla česká piva už ve středověku kvalitní a hojně se vyvážela do okolních zemí. Pivovarníci a sládci si jako patrona zvolili svatého Václava, což jim stvrdil také sám císař Karel IV. U zahraničních sladovnických cechů to byl král Gambrinus, bájný vynálezce piva. Jeho jméno je zkomoleninou jména předsedy bruselského sladovnického cechu z druhé poloviny 13. století vévody Jana I. Primuse, který je často zobrazován sedící na sudu s nádobou pěnícího piva v ruce.