Tajemství pivních tácků Tajemství pivních tácků

Tajemství pivních tácků

Z historie
30. 10. 2017

Nepoužívají se jen proto, aby sklenice s pivem neklouzala po stole nebo aby nebyla na stole kolečka od orosené sklenice. Ale věděli jste, že pivní tácky měly ve svých počátcích ještě jiné praktické využití?

Mnohaletou tradici pití piva připomínat nemusíme. Co však stojí za zmínku, je příběh pivních tácků. Kam až sahá historie této pivní vychytávky? Pro odpověď se musíme vydat až do poloviny 19. století do sousedního Bavorska. Spíše než o tácek, se jednalo o jakýsi poklop neboli „Bierdeckel“, který ovšem nebyl běžnou záležitostí. Pouze majetnější milovníci zlatavého moku si mohli dovolit jeho konzumaci z pivních žejdlíků s poklopem nejčastěji vyráběným z cínu nebo stříbra. Levnější variantu začali používat jejich ne tak bohatí současníci. Aby uchránili své pivní džbánky (neboli „krýgly“, z německého „Krügel“) před dotěrným hmyzem nebo padajícím listím, používali pokládali na džbány plstěné podložky.

První pivní tácek údajně poznal světlo světa v roce 1880 v jedné z drážďanských výroben papíru.

Papírová drť se rozlila do forem a nechala zaschnout. Časem se ukázalo, že plsť není nejvhodnějším materiálem. Tácky vysávaly pěnu ze džbánu, a pivo tak znehodnocovaly, a zároveň snadno navlhly, poskytovaly útočiště různým bakteriím a nepříjemně zapáchaly. Vhodnějším materiálem se ukázalo být čerstvé smrkové dřevo, díky lepším savým vlastnostem. V současnosti se způsob výroby tácků téměř nezměnil. Smrkové dřevo se rozdrtí na kaši, z níž se odebere voda a vylisují tácky rozmanitých tvarů. Nejčastěji kulaté se standardizovaným průměrem 107 milimetrů, který byl ustanoven už v 19. století. K výrobě pivních tácků se nepoužívala pouze plsť nebo papír. Zejména za dob první republiky se využívaly pivní tácky z porcelánu. Užitek přinesly zejména hospodským, kteří na ně mohli zaznamenat čárky za propitá piva.

Pivní tácky jsou ideální reklamní plochou, kterou pivovary hojně využívají k sebeprezentaci. Ať už to pivovary vezmou za ten jednodušší konec a na tácky natisknou své logo, nebo nechají na papírovém tácku vyřádit umělce. Pivní tácky jsou vlastně taková malá malířská plátna. A jako existují sběratelé umění, tak i mezi milovníky piva se najdou řady sběratelů, kteří shromažďují pivní tácky nejrůznějších značek. Pořádají sběratelské burzy, kde mohou navzájem vyměňovat cenné kousky. Poslední dobou využívají pivní tácky k reklamním účelům kromě pivovarů také firmy z naprosto odlišných odvětví nebo třeba politické strany. Lákavá je jejich levná výroba a rozšířenost. Vzhledem k tomu, že Češi dlouhodobě drží prvenství v konzumaci piva, je snadné předat poselství právě skrze pivní tácky.